Ahoj, tady Anonymous!

Elektronický hlas zní sexy, jako vystřižený z akčního filmu, a veškeré aranže - masky, znělky, slogany, atmosféra - dělají skvělý dojem. Na mě taky, protože nespoutaná tvůrčí činnost a svobodný projev jsou luxusem, na který naše předešlé generace nebyly zvyklé (a bohužel jej stále neumí docenit). Opravdu je internetový terorismus tou správnou cestou, jak bojovat proti vládním aktivitám?

Logo skupiny. Já anonymní nejsem.

Na výtržnosti Anonymous se dá dívat z mnoha úhlů pohledu:

• "Zjevně jde o pirátskou skupinu, která bojuje za své nemorální zájmy."
• "Jejich vyhrůžky a ultimáta jsou agresivním nátlakem, a s teroristy nevyjednáváme."
• "Jsou to populisti, kteří se snaží svými gesty přitáhnout zájem veřejnosti na svou stranu."
• "Jsou to internetoví fanatici neschopní vnímat reálný svět."
• "Vždycky někdo nesouhlasí. Poslechneme si nějaké brblání a pak stejně uděláme svoje."

Ale asi málokdo zaujme stanovisko:

• "A jéje, oni nám udělají průšvih! Musíme toho nechat!"
• "Jejich argumenty jsou pádné, to nás nenapadlo, asi mají pravdu."

Takže je docela zábava sledovat tu internetovou válku a tipovat, jak to dopadne, ale faktem je, že zastánci intelektuálního vlastnictví již dlouhodobě vyhrávají. Příkladem budiž u nás OSA, která nerealisticky účtuje a dále přerozděluje autorské poplatky, čímž dosahuje jednak nerovného a nespravedlného zdanění, druhak nefér ohodnocení jednotlivým umělců - naštěstí jde pouze o malý zlomek jejich příjmů s minimálním vlivem na jejich kariéru. Jiným příkladem jsou v poslední době hojně diskutované patentové války, na kterých se ukazuje, že ochránit lze dnes jakýkoli jednoduchý nápad od principu tabletu (velká placka s displejem) po "design" telefonu (malá placka s displejem a oblými rohy), což vede k nekalým konkurenčním praktikám, brždění rozvoje průmyslu a plýtvání lidskými zdroji v soudních síních.

Bitva, kterou nelze vyhrát

Anonymous nemá šanci prosadit svoje, protože protipirátské zákony se prostě objevovat budou, a to když ne náhle, tak postupně a pomalu. Naopak nelze zabránit pirátství, protože na internetu se vždycky najde nějaká cesta - hlavně s využitím decentralizovaných úložišť, které umožní schovat viníka (torrenty), a šifrovaných spojení, které zamaskují samotný přečin (VPN). Systémové řešení není možné bez absolutního omezení svobody internetu - a já pevně věřím, že až na Orwella to nikdy nedojde. Zjevně musíme bojovat o svobodu stále znovu a znovu, protože ji někdo pořád chce potlačovat - když ne očividně, tak alespoň skrytě.

Mají na to doplácet všichni?

Pokud je někdo schopen prokázat, že např. 80% obsahu na Megaupload bylo nelegálního původu, pak s  jeho uzavřením souhlasím. Zajímavé ale je, že tím se nikdo moc nezabývá, co se však přetřásá, je majetek Kima Schmitze a jeho sbírka mercedesů. Kdo se diví, že majitel jedné z nejnavštěvovanějších adres světa má nahrabáno? To mi připadne jako hraní na závistivou notu průměrného občana. Senzacechtivost médií nezná mezí, a čísla, které by měly nějakou vypovídací hodnotu a podle kterých si jeden může udělat názor, se nikde nedozvíme - pokud vůbec existují.

Hodně času trávím dumáním nad tím, zda vůbec je intelektuální vlastnictví správná věc. Sám jsem programátor a má práce je tvorba duševního díla, a přece v tomhle nemám jasno. Když vymyslím nějaký postup, pamatuji si ho. Když změním zaměstnání, nesmím použít v nové práci stejný zdrojový kód - ale postup mám v hlavě a dokážu jej zopakovat. Copak si mám vymazat paměť blikátkem z Men in Black? A když to udělám, a pak vymyslím opět stejný postup, tak je to v pořádku, když je výsledek stejný? A jak potom společnost profituje z toho, že danou věc musím vytvářet dvakrát? Chápu, že problém nastává tehdy, když někomu existuje škoda v podobě ušlého zisku, pak je morální stránka jasnější. Co je však ušlý zisk? Není to jen jakási alternativní realita, kterou nikdo nedokáže správně odhadnout? Není možné, že kdyby neexistovaly nelegální cesty získání hudby a filmů, umělců by bylo podstatně méně, protože většina lidí by konzumovala hudbu hlavně z mainstreamových zdrojů (rádio, televize) a neměla by žádný přehled? Problematika je tedy velmi mlhavá. Když někdo produkuje své dílo za účelem přímého prodeje, jistě má právo si sám určit podmínky užití tohoto díla. Když se objeví služba, která umožní porušit zákony, proč na to mají doplácet všichni? Je to totéž, jako by někdo chtěl zakázat automobily, které umí jet na české dálnici více, než 130 km/hod. Převést zodpovědnost za obsah z uploaderů na majitele serverů je totéž, jako trestat automobilky za špatné chování řidičů. A např. autorské poplatky jsou totéž, jako by všichni řidiči platili daň za to, že policie není schopna chytit ty, kteří povolenou rychlost překračují. Je to směšné - platíme poplatky za to, že zakoupený disk je schopen nést film z internetu, a přitom tím toto právo nezískáme.

Zbytečná bitva

Podle mého názoru je to všechno zbytečné, protože veškerý problém je ve špatně nastaveném trhu. Doba pokročila, a zatímco některé návyky se změnily, jiné zůstávají. Dnes již lidé nevypalují hudbu na CD, jen si ji nahrají přímo do přehrávačů bez potřeby fyzických médií. I obsah zakoupených nosičů se převádí pro vlastní potřebu na MP3. Mutimediální centra krmí televizi přímo z externího disku. Kamenné obchody a drahé distribuční kanály již nejsou potřeba, a digitální kopie jsou extrémně levné. Koncové ceny se však prakticky nezměnily. Čím to? Online prodejcům prudce klesají náklady, přesto jsou ceny stále velmi vysoké. Možná to bude tím, že způsoby placení nejsou dostatečně pohodlné, a možná i tím, že lidé prostě nemají ve zvyku za kulturu platit. Ale to je omyl - do kina se pořád chodí a hudební festivaly navštěvuje čím dál více lidí navzdory rychle rostoucím cenám. Lidé jsou ochotni za kulturu platit, ale nemají ve zvyku platit za poslech na svém přehrávači. A při pohledu na ceny a možnosti se nelze divit, že své zvyky nechtějí měnit.

Já však věřím, že budoucnost je právě ve prudkém snížení cen online distribuce. Příkladem budiž cena aplikací pro mobilní telefony. Ceny začínají na jednotkách až desítkách korun, a sortiment rychle roste. Kvalita aplikací je zatím nízká, avšak jakmile bublina splaskne a slabší producenti vypadnou, určitě se bude zlepšovat. Pak skoro není důvod snažit se o nějaké pirátství. V dalších Windowsech konečně budeme elegantně kupovat aplikace jedoduchým způsobem - já věřím, že pak bude nakupovat více lidí a levněji. Proč totéž neudělat s nabídkou hudby a filmů? A s e-booky? Technologie k tomu už dospěla. Asi se na tom musí dohodnout ti správní lidé, a těch je asi hodně. Snad je to jen otázka času.