Posedlost uhlíkem

Někde jsem slyšel, že svět, jak jej známe, ohrožují skleníkové plyny, které lidstvo produkuje. Prý jsme za Zemi jako ve skleníku, a když jeho "sklo" bude tlusté, asi se tu upečeme. Úplě mi z té apokalypsy běhá mráz po zádech. Předpovědí o konci světa bylo mnoho, ale takhe bych opravdu nechtěl umřít. A když jsem se dozvěděl, že mezi skleníkové plyny patří hlavně oxid uhličitý, automaticky jsem zadržel dech. Nechci přece vypouštět do atmosféry skleníkové plyny, no ne?

Nakonec jsem ale nevydržel, a musel se znovu nadechnout. Hmm, nemám pocit, že by se mi dýchalo tak špatně. Možná toho CO₂ ve vzduchu zas tak moc nebude.  Dnes je to 390ppm, kde ppm znamená částic na milion (particles per million), takže 0,04%. To nezní jako mnoho, ale kdyby to bylo 1% (25x více), někteří lidé by se mohli cítit ospale. Hmm, já osobně jsem ospalý docela často, možná už to na mě působí. A koncentrace stoupá, a letošní zima taky není to, co bývala. Že bychom se už oteplovali? Musel jsem o tom zjistit více.

Pravda nebo propaganda?

Se zatajeným dechem jsem sledoval celý film An inconvinient truth (Nepříjemná pravda). Tento "dokument" (překvapilo mě, že není dílem vědce, ale politika) ve mě zanechal spoustu pocitů, ale jedno mi bylo jasné - nejhorší katastrofa je to, že se Al Gore ve volbách v roce 2000 nestal prezidentem USA. Z této vlivné pozice by snad mohl zachránit planetu - dokud ještě nebylo pozdě. Tohle poselství z toho filmu vyzařuje tak silně... Skoro jako by to byl záměr. Ale co mě to napadá - nikdo přece není tak nemorální, aby vzal ekologii jako rukojmí pro své soukromé zájmy. Raději se zaměřím na fakta.

Mám uhlík rád. Vy ne?

Náhodou si o oxidu uhličitém něco pamatuji z přírodopisu. Zatímco rostliny si ho ze vzduchu berou, uhlík si nechávají pro sebe a kyslík zase vypouštějí - prostě fotosyntéza, že jo. Naopak zvířata, bakterie a např. houby provádějí proces opačný - obohacují kyslík o uhlík. No a aby se všechen uhlík nepřečerpal ze zvířat do rostlin, tak zvířata rostiny požírají - a tím je koloběh uhlíku uzavřen. Všechny složky života se vzájemně potřebují, a jejich souhra funguje dokonale. Uhlík a voda jsou základní stavební kameny života, bez nich by život nebyl - alespoň ne takový, jak jej známe. Po miliony let však těchto "životních surovin" ubývalo - zbytky organismů a rostlin se rozkládaly, sesedaly a postupně z nich vznikla ropa a další fosilní paliva. To je divné, napadlo mě, nebyla spíš pro přírodu katastrofa to, že se životodárný uhlík ukládal kdesi v zemi, odkud se sám nemohl dostat ven? Neměli bychom spíš oslavovat, že všechen ten uhlík z neživé ropy osvobozujeme a vracíme zpět do svého koloběhu, kde byl původně? A my brečíme: "Ne, ten uhlík do té země patří, musíme ho tam nechat." Proč vadí zvýšení koncentrace oxidu uhličitého např. na 500 ppm, když dinosauři dýchali asi 6x více? Jak je tedy možné, že si s tím příroda tehdy poradila? Copak se dinosauři díky skleníkovému efektu neupekli? Aha, oni vlastně nepřežili. Ale vědci tvrdí, že to nebylo přebytkem tepla, ale naopak nedostatkem světla, které se nedostalo na povrch přes mračna prachu po dopadu asteroidu. Jak je to tedy opravdu s vlivem CO₂ na teplotu?

Díky bohu za ropu

Dívám se na skleníkové plyny - aha, největší podíl na skleníkovém efektu nemá oxid uhličitý, ale překvapivě vodní pára. Zvláštní je, že se tím nikdo nezabýval v době parních strojů - tehdy ale asi byla klimatologie ještě v plenkách, a lidstvo si neuvědomovalo důsledky svého počínání - vytvářet tolik páry, to bylo přece strašně nezodpovědné. Nakonec je možná dobře, že jsme přešli na ropu, protože emise CO₂ škodí méně. Navíc parní stroje pohánělo uhlí - další fosilní palivo produkující CO₂, takže efekt se sčítal. Ještě, že je to za námi! :-)

Na střední škole jsme měli předmět "automatizace". Pamatuji si, že jeho základem byla existence záporné zpětné vazby - mechanismu, kterým se určitá veličina udržuje v rozumných normách. Bez tohoto principu by fungovalo jen málo strojů. A nejen strojů, ale i jevů v přírodě. Příkladů by se našla spousta, ale nepůsobí tento jev náhodou i na globální teplotu? A na faktory, které ji ovlivňují. Např. množstv CO₂ v atmosféře. Al Gore ukazuje, jak naše planeta dýchá - na severní polokouli je většina pevniny, tedy i více rostlin, v létě je fotosyntéza aktivnější, a uhlíku výrazně ubude. V zimě je tomu naopak. Takových změn probíhá hodně, a jelikož koloběh se nezastavuje, množství se mění neustále. Přesto má sledovaná veličina tendenci vždy se vrátit zpět k nějaké střední hodnotě. Není možné, že zde existuje zpětná vazba? Např. vyšší koncentrace CO₂ zrychluje fotosyntézu, takže se zrychluje i zpětné vázání uhlíku v rostlinách - mimochodem příznačné je, že pěstitelé zavírají rostliny do skleníku, kde zvyšují koncentraci CO₂ - nepřipomíná vám to něco? Obrovské množství života si samo udržuje vhodné podmínky pro své přežití. A co globální teplota? Když se země oteplí, odpaří se více vody, udělá se více oblačnosti a více slunečních paprsků se odrazí do vesmíru, a tím se planeta zase ochlazuje. Kdyby nepůsobily záporné zpětné vazby, teplota by dávno vyletěla nahorů nebo dolů, a už by se nevrátila. Ale ona se pořád vrací, a to máme za sebou několik dob ledových. Bojíme se každé výchylky - ale počasí se přece mění pořád. Ještě před půl stoletím lidé měli strach z globálního ochlazování, a najednou se karta obrátila. Nemění se ale jen počasí. Ekologové poukazují na strašlivé důsledky kácení amazonských pralesů, přičemž ještě větší plochu Sahary si příroda dávno zničila sama. Grónský ledovec příroda hromadila stovky tisíc let. Je sice krásný, ale nebyla by lepší velká plocha potenciálně úrodné půdy? Příroda neurčuje, co je lepší a co je horší. Neustále proměňuje svoji tvář, aniž by sledovala nějaký cíl, přesto všechny tyto změny přežívá. Stále si myslíte, že nepřežije lehké zvýšení koncentrace CO₂?

Planeta, nebo zlaté cihly?

Posedlost uhlíkem je všude kolem nás. Kjótský protokol vynucuje snižování emisí a firmy musí kupovat emisní povolenky, rozsáhlé dotace "zelených energií" nám výrazně navyšují veřejné rozpočty a naše pole se zaplňují biopalivy. Všichni draze platíme za doktrínu, která je nám vnucována bez potřeby cokoli dokazovat. A proč to všechno? Škodlivost CO₂ je již všeobecně přijatý fakt, a přitom ji lze snadno vyvrátit selským rozumem při využití známých faktů z Wikipedie. Vláda čerpá informace od mezivládního panelu IPCC, který se i ve vědeckém světě dočkal větší kritiky, než podpory. Jejich modely určují chování planety na desetiletí dopředu. To je spíš úsměvné, protože neumíme ani správně předpovědět, jaké bude počasí za týden. Politici se však chovají tak, že pokud existuje libovolně malé riziko, musíme podniknout všechny kroky, abychom zabránili katastrofě. Al Gore ve svém filmu ukazuje misky vah - na jedné jsou zlaté cihly, na druhé planeta, a mezi nimi si máme vybrat. Klimaskeptici však nemají na mysli pod ušlými zisky zlato (to je dost zavádějící), ale skutečné bohatství lidstva - vědomosti a technické možnosti. Těch jsme dosáhli díky čerpání přírodních zdrojů a rostoucí bohatství potřebujeme také k tomu, abychom svou ekologickou stopu za sebou smazali. Zároveň nám umožní lépe si poradit s občasným výkyvem počasí, kterému stejně nezabráníme. Nikdo nedokázal, že by planeta byla v ohrožení. Proč tedy bojovat s větrnými mlýny a řešit problém, který neexistuje?