Jak vyhrát debatu

Když se dva hádají, třetí se směje. Ale kdo je ten třetí? Přemýšlejte. Neměli bychom se všichni tak trochu chytit za nos? Tento článek nebude příjemný. A bude trochu vulgární.

Vítejte v jedinečném prostoru pro diskusi! Zde se dozvíte, proč je veřejná debata jen fraška, komu slouží, jakou roli v tom hrajete vy a co to pro vás znamená. Ale začněme od začátku.

Jakákoli diskuse vypadá úplně jinak, pokud se na ni podíváte z ptačí perspektivy. Stojíte na chodbě a se sousedem řešíte nějaké aktuální téma, například Izrael × Palestina. Nezáleží, na jaké straně jste vy, ale zjevně stojíte proti sobě a debata je velmi vášnivá. Vy máte pádné argumenty, protivník však vzdoruje a trvá na svém. Má také své argumenty, ale ty jsou pro vás bezpředmětné. Stop! Obraz stojí, pojďte stranou a podíváme se na věc z nadhledu.

Takže, co zde máme. Dvě strany, dva zcela odlišné pohledy. Argumenty na jedné straně, argumenty na druhé straně. Obě strany se střídají a opakovaně vysvětlují své argumenty druhé straně v naději, že konečně pochopí a akceptuje, že mluvčí má pravdu. Při této formě přesvědčování vychází obě strany z předpokladu, že druhá strana vaše argumenty nezná, nebo jim nerozumí. Že vy máte pohled na věc, který druhá strana nezvážila, nebo jej z nějakého důvodu ignoruje. Pozor, toto je mýlka; ve většině debat již všechny podstatné argumenty řečeny byly a jen se opakují dokola, jako kolovrátek. Váš protivník vaše argumenty již zná a nepomůže, když mu vše budete vysvětlovat opakovaně. Váš protivník jim prostě a jednoduše nedává stejnou váhu jako vy; protože jako důležité vnímá úplně jiné aspekty.

Dobrá tedy, neměli bychom jej tedy přesvědčit o tom, že naše argumenty jsou cennější, než ty jeho? Musí tam přece být něco, co on nevidí! No, úplně nemusí. Různé lidé prostě přiřazují různou prioritu podle svých zkušeností, hodnotového systému apod, tohle těžko změníte. Váš protivník rozumí tomu, co říkáte, jen je to pro něj irelevantní. Ale copak neexistuje nějaká objektivní pravda? Bohužel, důležitost různých věcí je pro různé jedince různá a neexistuje nic jako "objektivní" důležitost. Maximálně můžete říct, co je důležité pro většinu lidí, například na základě hlasování. Ale nemůžete s jistotou říct, co je důležité úplně pro všechny.

A než začnete lamentovat, že pravda je jen jedna, tak vás zastavím – velmi často jsou platné argumenty obou stran, přičemž však každé nahrává jiné straně. Měl Hamás právo zaútočit? Jsou argumenty pro, jsou argumenty proti, všechny jsou platné, pouze pro někoho převažují argumenty pro, a pro někoho jiného převažují argumenty proti. Obě strany mohou mít pravdu a přesto nebudou ve shodě, to je častý případ.

Takže v debatách obě strany často znají argumenty obou stran, a přesto dojdou k odlišnému závěru. Proto velká většina debat postrádá smysl. Existují výjimky, kdy se například jedna strana během debaty skutečně dozví něco nového, co změní jedno názor, ale jistě uznáte, že to se stává málokdy. I v těchto případech však často zafunguje lidské ego, které vám brání uznat svou předchozí chybu, a nebo konfirmační zkreslení (angl. bias), kdy opačné argumenty odmítáte prostě proto, že nezapadají do vašeho vidění světa. A s tím se bojuje velmi obtížně.

Znamená to tedy, že nemá smysl debatovat? To samozřejmě také ne. Například Tim Kožuchov vysvětluje, že hlavně veřejná debata může lidem ukazovat alternativní pohled, se kterým by se jinak nesetkali a mohli by "omylem" spadnout mezi extrémisty. Veřejná diskuse smysl má, diskuse s expertem vás může obohatit, avšak hádka se sousedem má obvykle potenciál leda vyplnit volný večer. To nemusí být špatně, ale měli bychom se podle toho chovat a snažit se vést dialog v příjemné rovině.

To se často nedaří a debata je velmi vyhraněná. Sociální sítě, komentáře a veřejný prostor obecně je plný nenávisti k ostatním pouze proto, že mají jiný názor. Často se mluví o polarizaci společnosti. A já se ptám: v čem se tyto žabomyší války liší od válek, které lidé dříve vedli z náboženských důvodů? Proč lidé mají potřebu bít se za názory v záležitostech, které se jich osobně nijak prakticky nedotýkají? Odpověď bych hledal asi někde v transakční analýze, ale teď bych se chtěl zaměřit spíše na jiný aspekt – kdo z toho profituje?

Ve zkratce – média a politici. Tyto dva světy jsou silně provázány, ale asi jinak, než byste chtěli. Mezi média počítám i sociální sítě. Média žijí z reklamy, vracející se návštěvníci generují více peněz. Když se s někým dohadujete, pak se často vracíte zpět, abyste pokračovali, a tím generujete větší a větší zisk. Stačí se podívat na známá média na komentáře pod články, a rozdíl je jasně viditelný: zatímco všední témata mívají maximálně stovky komentářů, tak silně polarizující témata jich mívají tisíce. O čem si myslíte, že média budou chtít psát? Které příspěvky na sociálních sítích budou upřednostněny? Ty, kde je větší "engagement" – lidé se více dohadují, více komentují. To jsou pak žně.

Co se snažím říct je, že na tématu vlastně ani nezáleží. Média berou cokoli, o co se lidé budou hádat. Čím více hádek, tím lépe. Média doslova podporují polarizaci společnosti, protože jim přináší zisk. Hádající se lidé jsou pak ovcemi, které jsou do nějakého tématu nahnány jako do chlívku, tam se dohadují do krve a jediné, čeho dosáhnou, je více peněz pro vydavatele. Přitom je víceméně otázka náhody, jaké téma se zrovna dostalo do "hledáčku" – novináři prostě budou psát o tom, o čem se hodně mluví, protože to přitahuje pozornost. Některý publicista téma "vytvoří", ostatní se pak už jen vezou.

Jenže tento efekt má dopad i na vnímání politiky a na samotné fungování demokracie. Když jde novinář za politikem, jaké otázky mu bude pokládat? Samozřejmě na ty, které jsou zrovna "trendy". Nejen, že to je to, co přiláká nejvíce lidí, ale zároveň je to nejjednodušší, a tedy i nejlacinější – než vymýšlet nová témata a lákat na ně lidi, je mnohem jednodušší prostě recyklovat to, co právě fičí.

Prosím neberte to tak, že znevažuji novinářskou práci. Jsem si vědom, že novinářská profese se dostala pod obrovský tlak vlivem obecně nízké ceny informací na trhu – informace jsou v podstatě všude zdarma a tomu se těžko konkuruje. Pokud jste novinář, nezlobte se – chápu, že děláte maximum v rámci možností. Pojďme dál.

Takže politik není tázán na témata, která jsou skutečně důležitá – ty nikoho nezajímají, ale na témata, která jsou právě v kurzu. A podle toho se veřejný prostor plní tématy, která jsou výbušná, ale zároveň v našem kontextu prakticky irelevantní – jako kdo s kým byl na večeři, kdo co špatně tweetnul, kdo co někde řekl či neřekl, kdo šel kam do obchodu a podobně. Podobných tweetů, večeří, přeřeků, polopravd atd. se každodenně odehrávají tisíce, ale média si prostě náhodně vyberou nějakého obětního beránka a ten se pak týdny přetřásá, zatímco ostatní jako by neexistovali. Lidé mají pocit, že zrovna tento jeden exemplární případ je z nějakého důvodu ten důležitý, jenže tento pocit je vykonstruovaný – je víceméně náhoda, co se zrovna stane středem pozornosti. Například momentálně to odnesl Zelenskyj – s útokem na Izrael prakticky ze dne na den prudce klesl zájem o Ukrajinu, přitom situace na Ukrajině se nijak nezměnila.

Celá mediální scéna je jedna velká show. Kauzy se střídají na pódiu jedna za druhou a každá tam vydrží jen než se omrzí a než ji vystřídá jiná. Politické debaty nejsou debatami, jsou to reklamy na politiky a jejich strany. Téma je náhodné a pro politiky je důležité jen z jediného důvodu – aby přetáhl voliče na svou stranu. Samotné téma není důležité, je vlastně irelevantní. Je jedno, co to je. Ve skutečnosti jde o ovečky, které se média a politici snaží nahnat do svého chléva.

Manželství pro všechny? Ale prosím vás. Registrovaných partnerství je v ČR kolem 300 ročně. Kolik myslíte, že bude stejnopohlavních manželství? Diskusi vede o několik řádů více lidí, než pro které by to potenciálně mohlo být zajímavé. Proč? A proč v danou chvíli? Protože se z toho zrovna stalo politické téma. Téma se stane ringem, do ringu se postaví političtí rivalové, každý zaujme jednu stranu, a na tu se pokouší přetáhnout skandující voliče. A voliči ochotně na tuto hru přistoupí, zuřivě mezi sebou diskutují, zda manželství pro všechny ano či ne, a vůbec nezpochybňují aktuální relevanci daného tématu.

Čapí hnízdo? Babiš se dostal do hledáčku s relativně malým projektem a debata se točila jen kolem něj a nikdo neřešil, že je to vlastně problém dotací obecně – kolem téměř každého dotačního projektu je nějaká ta habaďůra, nejedná se spíše o systémový problém? Neměla by být debata o tomto? Proč nemluvit raději o tom, že dotace do soukromě vlastněných firem možná nejsou až tak dobrý nápad? Protože plivat špínu na Babiše (ač oprávněně) je prostě jednodušší. Jsme jen ovce, jen konzumenti.

A materiál je čím dál lacinější. Kolik článků se vyrobilo jen z nějakého tweetu někde, z nějaké jedné věty v nějakém projevu, vytržené z kontextu, z nějaké večeře, kde spolu byli lidé, kteří by spolu večeřet neměli, a tak podobně. Z každého prdu se nafoukne bublina, a jaký je výsledek?

Výsledkem je fraška. Česká republika nemá žádné směrování, žádnou dlouhodobou strategii, vizi, nic. Dění v Poslanecké sněmovně podléhá módním vrtochům, Okamura si z řečnického pultíku dělá Yutube studio, a není sám. Proč myslíte, že tam je často poloprázdno a skoro nikdo neposlouchá? Protože obsah není určen pro přítomné poslance. Když se Fiala vytahuje, nebo když Havlíček plive špínu na vládu, tak ta slova nemají pro přítomné žádnou informační hodnotu. Jsou určena jen médiím a nám, ovcím – řečníci nám posílají náboje do našich debat. Nic víc. Každý to ví, jen se o tom mlčí, protože co k tomu říct. Je to smutné. Politická scéna je jedno velké divadlo, scéna je prakticky náhodná a naše role je vybrat si, kdo nás bude zadlužovat zase o čtyři roky později. A opět budeme nespokojení, na to vemte jed.

Kdo je viníkem? Osobně neviním ani média, ani politiky. Obě tyto skupiny jsou dost chytré na to, aby využívaly situaci ke svému prospěchu. Vlastně se jim nedivím. Viním nás, běžné občany. Protože si to necháme líbit. Protože sebou necháme cloumat, manipulovat, chytáme se toho, co nám média předloží a neřešíme, že je vlastně úplně jedno, jak daná debata dopadne, protože v kontextu ČR jsou důležité úplně jiné věci. Pardon, ano, pro každého je důležité něco jiného. Ale faktem je, že ty věci na drtivou většinu z nás prostě nemají prakticky žádný dopad a tím, že je řešíme, pouze přispíváme k celé té šaškárně.

Jak tedy vyhrát debatu? Za mě tak, že si toto vše uvědomíme – jak debata vznikla, proč tady je, kdo z toho profituje. A že dobře zvážíme, zda má daná debata pro nás vůbec nějaký smysl.