Vláda lidem nepomáhá! Ale měla by?

Stát bohatství nevytváří. Stát jen přerozděluje. Pokud se máte špatně, tak někomu jinému musí vzít, aby vám pomohl. Pokud se mají špatně všichni, tak nemá komu vzít. A ani dluhopisy tady nepomůžou.

Když už žijeme v kapitalismu, je dobré chápat jeho fundamentální princip. Máme tady trh, na jedné straně nabídku (zboží, služby), na druhé poptávku. Na straně poptávky je zase nabídka peněz. Tyto strany se spolu střetávají, přičemž cena reguluje to, aby se zboží a služeb prodalo právě tolik, kolik jich je k dispozici. A to je klíčové.

Pokud máme tento systém, a stát rozdá každému peníze navíc, samozřejmě se tím magicky nenavýší množství zboží ani služeb. Pokud by stát poslal všem najednou desítky tisíc korun navíc, tak odkud by se najednou zničehonic na trhu vzala odpovídající hodnota v podobě zboží a služeb? Firmy nečekají s výrobou, než na to lidi budou mít – firmy vyrábějí, a prodávají, za kolik to jde prodat. Když rozdáte všem peníze, tak se rozhodně nebudou mít najednou všichni dobře, takto to nefunguje, tato představa je úplně lichá a to se jen snaží lidem namluvit aktuální opozice. Pokud máme nabídku, poptávku, a vy navýšíte poptávku, tak ano, nabídka by se mohla navýšit, ale pouze postupným navyšováním produkce, pokud je to ale možné. Krátkodobě však zareaguje navýšením ceny (=inflací), a reálně tím nezbohatne nikdo. Spíše naopak, ti, kteří si zatím šetřili, tím přicházejí o úspory.

Role ČNB

Vysokou inflaci se snaží řešit ČNB tak, jako vždycky: regulací úrokové míry. Na straně poptávky totiž nové peníze přitékají skrze hypotéky, a vysokou úrokovou sazbou lidi odradí od toho, aby si půjčovali. Objem hypoték klesne, a tím méně peněz přiteče na stranu poptávky. Toto je jeden z mála nástrojů, který ČNB má, a navíc s omezeným dosahem: pokud by už si nikdo nepůjčoval, a inflace by stejně byla vysoká (protože problém je na straně nabídky), tak může být úroková sazba i tisíc procent, a nic to nevyřeší.

Příčiny chudoby

Spílat vládě, že nerozdává peníze, opravdu nemá smysl. Jediný smysluplný způsob, jak "zbohatnout", je nové bohatství vyprodukovat. Ostatně přesně lze lze najít i příčinu zdražování – neprodukuje se více, spíše naopak, produkce klesá. Ve zprávách lze najít mnoho důvodů, proč nabídka klesá celosvětově:

• pokles produkce podniků během koronavirové krize
• pokles námořní dopravy kvůli problémům v čínských přístavech (opět za tím hledej Covid-19)
• čipová krize (selhání dodavatelských řetězců spuštěné opět hlavně díky Covid-19)
• pokles importu pšenice z Ukrajiny a Ruska (kvůli Putinovi)
• atd.

Správně rozdělit tyto vlivy podle procent, to už je úkol pro ekonomy, já se tím teď zabývat nechci. Každopádně Evropu zasáhly dvě rány relativně rychle po sobě – po Covidu přišla válka. Zdražování paliv je trochu paradox – i když ještě neklesla nabídka – stále se ropa i plyn čerpají z Ruska, tak cena už vzrostla. Hledal bych za tím obchodování na burze – jelikož se obchodují i budoucí komodity, spekuluje se na budoucí nedostatek, a to ovlivňuje cenu již dnes. Z navýšení ceny profituje přitom hlavně Rusko. Takže se můžeme poplácat po zádech, máme systém, ve kterém v momentě, kdy chceme Rusku posílat méně peněz, tak mu naopak začneme posílat peněz více. Stejné je to u plynu – honem plníme zásobníky plynu, abychom to zvládli, kdyby se kohoutky na příští sezónu zavřely. Odkud ty zásobníky plníme? Z Ruska. To znamená, že ještě navyšujeme odběry. A posíláme víc peněz do ruské kasičky.

Jsme v situaci, kdy Rusko vydírá západ pomocí pšenice. Prý, že pustí pšenici, pokud uvolníme sankce. Evropa na pšenici zase tak závislá není, nejvíce to postihne nebohé Afričany. Můžeme si říkat "chudáci nebozí Afričani, mají se živit sami, nám také nikdo nic nedá", a dál jíst svou večeři. Jenže přijde zima. A Rusko má plyn. A má k němu kohoutky. A nebojí se vydírat. Když přijde na věc, nebojí se kohoutky zavřít. Navíc si může dovolit je zavřít. A bude mít důvod je zavřít, s každými sankcemi má o důvod navíc. Hlavně v momentě, kdy bude Evropa plyn nejvíce potřebovat.

A je zde ještě jeden faktor: kostky jsou vrženy, Evropa už deklarovala, že se postupně zbaví závislosti na Rusku. To nějakou dobu potrvá. Rusko tedy nebude se zavřením kohoutků moc otálet. Pak už by to k ničemu nebylo. Udělá to nejspíš v momentě, kdy to pro něj bude nejsilnější páka pro vyjednávání. V zimě. Putin už předvedl, že se neštítí ničeho, takže relativně dává smysl, že bude v podobném duchu pokračovat.

A nemá smysl domnívat se, že Putin sám ustoupí, nebo že by byl sesazen. Kdo ví, jestli by to vůbec nějak pomohlo, protože domácí informační válku Putin vyhrává, a ruská veřejnost začíná souhlasit s tím, co se děje. Ruští občané jsou pomalu přesvědčeni, že je západ nenávidí, a že je na čase se mu postavit. Putinův následovník může být ještě horší. Tímto se Rusko pomalu vydává na cestu stát se druhou KLDR, jen větší a mnohem silnější. V této souvislosti ani nemá moc smysl doufat, že sankce zabrání Rusku investovat do armády. Rusko může investovat do armády mnohem více prostě tím, že ukrojí více svým vlastním občanům. A zatím se zdá, že oni jsou s tím smíření.

Vyhlídky vůbec nejsou dobré.

Co lze od vlády očekávat

Takže; pokud chcete nadávat na vládu a něco jí vyčítat, prosím nevyčítejte jí to, že vám nedá peníze na řešení vašich potíží. To by byl čistě populistický krok a nikomu by to reálně nepomohlo. Kromě politika, který se snaží vás na takovéto návnady chytit.

Místo toho je na místě tlačit na vládu, aby řešila problémy trhu na straně nabídky: všechny kroky vlády by měly vést k navýšení dostupnosti energií, zboží, služeb. Samozřejmě je to dlouhodobý proces, a navíc dost komplexní problém. Od toho máme odborníky, měli by hledat řešení, nemá cenu sedět s rukama v klíně a čekat, co přijde. To, že to řešení zatím nevidí, to jen znamená, že je třeba přitvrdit. Měli by něco najít, a mělo by to být razantní řešení. Jinak budeme na tuto "chudobu" ještě rádi vzpomínat, protože skutečná chudoba nás teprve dožene.

Je třeba si uvědomit, že různé drobné šarvátky, kterých jsou média plná, jako který politik co řekl a co na to jiný politik, a kdo obstruoval a kdo půjde před soud a kdy, jsou naprosto malicherné v kontextu skutečných problémů této společnosti. Jen odvádějí pozornost a v záplavě zpráv je těžké rozeznat, co je skutečně důležité, a co ne. Já to sleduji a vnímám obvykle jako názorové střet, který velmi často míjí skutečně důležité věci. Pro mě je třeba důležitá podpora Ukrajiny. Ale nejspokojenější budu, až vláda řekne, že pokud Putin v zimě vypne plyn, tak se stane přesně tohle a tohle, aby u nás nikdo mrznul, ale stát to bude tolik a vezme se to odtud a rizika plánu jsou tady a ty rizika adresujeme takhle. Až uvidím strategii, která bude jasně podaná, smysluplná funkční, ano bude to něco stát, ale cena bude snesitelná, tak budu maximálně spokojený. Vše ostatní je pro mě naprosto nedůležité.

Jinak, každý se může podílet, a může začít u sebe. Každý za sebe by měl přemýšlet, co může udělat, aby on sám vyprodukoval víc. Aby mohl být prospěšnější pro společnost. A nejen že to pomůže společnosti, aby byla bohatší, ale také se to mnohem více projeví na vašem vlastním postavení. Když jste sami lepší, můžete si najít lepší práci, říct si o lepší peníze, a podobně. Nečekejte, že vám stát pomůže, stát má svázané ruce, v mnoha ohledech. Vy sami jste ti, kdo vám samotným dokáže pomoci nejlépe.