Nacisté na Ukrajině

Není možné si Ukrajinu nějak idealizovat, její historie má své temné stránky. Nic není černobílé, nicméně většina informací v dnešní době je silně polarizovaná na jednu či druhou stranu. Jak se v tom všem vyznat?

Sleduji naši domácí kočičku, jak olizuje a protahuje, a přemýšlím. Její starosti jsou limitované na její nejbližší okolí, zabývá se jen tím, co cítí, vidí a prožívá jen ona sama. O nějaké válce nemá ani tušení, natož aby ji jakkoli trápila. Mě válka trápí hodně, nicméně není to moje vlastní zkušenost, nic z toho sám necítím ani nevidím na vlastní oči, veškeré informace mám pouze zprostředkovaně.

Pokud vidím věci pouze zprostředkovaně, jak mohu věřit informacím, které přicházejí? Nemohu-li se spolehnout na své vlastní smysly, musím se prostě rozhodnout, čemu věřit. Pokud chci vůbec věřit něčemu. Protože si musíme dávat pozor na to, co nám říkají. Všichni přece víme, že existuje propaganda, někteří si ještě pamatují komunismus, ti vzdělanější z nás četli 1984, nebo alespoň viděli film Vrtěti psem, a tak dále.

Navíc, docela podivné je, jak se objevují informace velmi jednostranně zaměřené. Není to známka právě toho, že se jedná o propagandu? Že někdo má zájem na tom, aby všichni přijali ten "správný" názor? A že odlišné názory jsou potlačovány, stigmatizovány? Není možné, že jsou dokonce cenzurovány?

Tyto vzory se opakují. Když se řešil koronavirus, vláda vyvolávala paniku, přitom když já jsem Covid-19 měl, tak mě pár dní bolela hlava. Není to jen nafouknutá bublina? Vláda měla určitě zájem na koronavirové krizi, podívejme se na velké zakázky za nouzového stavu bez výběrového řízení... a tak dále. Není možné, že zveřejňované informace byly záměrně manipulované? Není možné, že záměrně manipulované informace jsou i dnes, v době, kdy hlavním tématem je ze dne na den válka na Ukrajině?

Přitom existuje i druhá strana mince. Je třeba ji také ukázat, aby lidé měli přístup i k jiným názorům. Jenže hádejte co? Když začnu ukazovat jiný názor, najednou na mě ukazují prstem, nadávají mi a utlačují mě. Jako by byl povolen jen jeden světonázor... Nenechám to jen tak, musím světu ukázat, že jsou i jiné názory. Musím jim ukázat, že existuje i jiná pravda, než ta jejich.

Čemu věřit

Jedna zkušenost však pozorovatelná a hmatatelná je pro každého z nás: nikdo nechce válku. Stačí se podívat na lidi kolem sebe: studující, pracující, mají své kariéry, své rodiny, své známé, přátelé, děti, kolegy a obecně většina lidí má ráda svůj vlastní život a pracuje na něm. Jsme rádi, když si můžeme vyjet na dovolenou, a jsme rádi, když nám v práci zvednou plat, abychom si to mohli dovolit. Je pro nás důležité, abychom se měli dobře, aby se lidé okolo nás měli dobře. Politika je pro nás v podstatě nutné zlo. Sledujeme politiku, abychom byli v obraze, abychom byli informování o bezpráví u nás či ve světě, abychom měli alespoň nějaký dohled nad tím, aby nás naše společnost neohrožovala. A abychom věděli, koho volit v příštích volbách. A abychom měli další téma k diskusi.

Když vidíme v televizi nebo na internetu zprávy z války někde ze Sýrie, z Afghánistánu nebo podobně vzdálené země, jen těžko se do těchto lidí můžeme vcítit. Mají jinou kulturu, jiné náboženství, jiné hodnoty. Jejich společnost je nám tak vzdálená, že si ani netroufáme porovnávat ji s tou naší. Čeho se tedy chytit? Pokud se držíme zpráv z médií, lze snadno dojít k závěru, že jediný jejich zájem je "vyvraždění nevěřících", vítězství nad nepřítelem, porážka kapitalismu, a tak dále.

Nicméně pravda je, že to jsou lidí, jako my: nechtějí válku, chtějí žít svůj život, být se svými blízkými, mít se dobře a pokud možno zajistit, aby je společnost neohrožovala. V některých zemích je však ten poslední problém docela oříšek. Záleží, kde jste, komu věříte, o čem co víte, kdo vám o čem co řekl, a kde vidíte největší rizika. Tady je velmi obtížné se do těchto lidí vcítit, protože naše země je již dlouhou dobu ve velmi bezpečné pozici.

Čemu věřím já

A co Ukrajina? Naštěstí jsem tam byl několikrát, strávil jsem v Kyjevě pár měsíců, takže nějaké zkušenosti z první ruky mám, a můžu s klidným svědomím říct, že to jsou lidé jako my. Prostě žili své životy, měli své rodiny, své kariéry a opravdu se nemodlili k žádným nacistickým symbolům. Dalo by se říci, že žili západním stylem života. Já bydlím momentálně v Praze, přesto mě překvapilo množství aut v Kyjevě, který vypadal ještě rušněji. Zaujalo mě, že mnohem častěji vidím auta s automatickou převodovkou, v tomto Ukrajinu nejspíš doháníme až teď (ne že bych to preferoval) a také je zajímavé, kolik bytových domů je naprosto běžně plně vybaveno klimatizací, ačkoli klimatické podmínky jsou velmi podobné těm našim. Co chci říci: běžná ukrajinská rodina se nijak zásadně nelišila od té naší. Největší rozdíl jsem viděl v kupní síle – zatímco oproti nám měli mnohem nižší příjmy, tak průměrné ceny byly naopak vyšší. Ukrajina zažívala relativně těžkou ekonomickou krizi; přirozeně na to má vliv nejen např. nepřítomnost Ukrajiny v obchodní zóně EU, ale také samotná válka na Donbasu, anexe Krymu nebo objektivně méně stabilní politická situace, která odrazuje případné investory.

Vleklá válka na Donbase se jistým způsobem ve společnosti odrážela, ale obvykle zásadně neovlivňovala běžné životy lidí. Má tehdejší přítelkyně o víkendech dobrovolně pomáhala v nemocnici, balila balíčky s léky, které se vozily na frontu. Na Majdanu byla dlouhodobě výstava fotografií z války. Potkal jsem slečnu, která byla v Kyjevě na stáži, ale pocházela z Donbasu, a říkala hrozné věci.. každé ráno, když její rodiče šli do práce, nikdy nevěděla, jestli se vrátí. A tak dále, lidí o válce mluvili, ale nebyl to středobod jejich života. Pokud jste nebydleli přímo na Donbasu.

Středobodem jejich života byl a je jejich vlastní život.

Vztah Ukrajinců a Rusů se moc nelišil od vztahu Čechů a Slováků. Téměř každý na Ukrajině má v rodině někoho z Ruska, nebo někoho aktuálně žijícího v Rusku, nebo je sám Rus. Stačí se podívat na statistiky, kolik na Ukrajině žije Rusů, nebo kolik Ukrajinců žije v Rusku. A opravdu to není tak, že by ty národnosti žily vedle sebe nějak odděleně, jako např. komunity židů a muslimů v Jeruzalémě. Opravdu jsou promícháni mezi sebou, navíc v Kyjevě polovina Ukrajinců mluvila rusky, dokonce se to často považovalo za více "cool".

Zcela nepochybně lze stejně hodnotit i obyčejné Rusy. Nějakou dobu jsem strávil v Petrohradě, dojmy jsou stejné. Lidé tam neprožívali tolik válku, nejsou to ani Putinovi fanatici, ani nemají žádné touhy po znovuobnovení SSSR, jsou si vědomi problémů vlastní země, a ze všeho nejvíc chtějí mít spokojený svůj vlastní život. Hodně Rusů si je vědomo toho, že k tomu vede hlavně otevření země: svoboda pohybu, svoboda obchodu, ekonomická provázanost se zbytkem světa. Rusko tímto směrem relativně úspěšně směřovalo, bohužel Putin svými akcemi právě posunul sovu zemi o desítky let nazpět. Postoje Rusů k politice lze sledovat například na kanále 1420, kde jsou vidět protichůdné názory, ale je zde společný jmenovatel: Rusové mají politiku převážně spíše jen jako diskusní téma, jinak jejich největší zájem jejich vlastní život. Najdou se i agresivnější postoje, ale je jich hrstka.

Nemůžeme se dívat negativně ani na Ukrajince, ani na Rusy. Lidé nejsou jejich vláda, ani jejich historie. Lidé jsou hlavně lidé, chtějí sami žít normálně, být v bezpečí a mít se dobře.

Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Jeden člověk a jeho úzký kolektiv právě zasáhli do svobody obrovského množství lidí, navíc přitom lhal nejen celému světu, ale i vlastním lidem. Nestydí se prosazovat své zájmy na úkor svých vlastních lidí, nemá problém se zaváděním totalitních praktik. Proto je Putin všeobecně démonizován a opovrhován.

Co znamená ten povyk

Vraťme se zpátky k nacistům. Nelze popírat historii Ukrajiny, ani její temné stránky. Banderovci jsou problém, stejně jako třeba Azovský prapor. Jenže nějakou formu ultra-nacionálních jedinců mají všechny země. Rozhodně je vidět, že tito lidé mají na Ukrajině podporu, nicméně určitě si vzpomenete například na demonstrace u nás, kterých se také zúčastnily tisíce lidí, ačkoli vy osobně s nimi nesouhlasíte.

Mezi Ukrajinci definitivně jsou ultra-pravicoví nacionalisté, ti jsou bohužel v každé zemi, i v těch nejvyspělejších. Průměrný Ukrajinec však rozhodně není žádný nacista, je nesmysl, že by nenáviděl Rusy, nebo že by měl nějaké vražedné ambice a tak dále.

Rozumím tomu, že někdo odmítá věřit masovým médiím a proto chce nabídnout také jiný pohled na věc. To je rozhodně chvályhodné, nicméně je třeba mít na paměti aktuální kontext: jeden člověk rozhodl o tom, že se budou bombardovat města, ve kterých žijí lidé, kteří s nacisty nemají nic společného. Jeho akce vedly nejen ke smrti tisíců lidí, ale také k nucené evakuaci milionů běžných občanů Ukrajiny, kteří s žádným konfliktem neměli nic společného. V tomto kontextu prostě bohužel, jakmile začnete poukazovat na problematiku nacistů na Ukrajině, tak jen opakujete přesně rétoriku Putina, které to má celé jen jako záminku ke svým akcím, a tím se automaticky ocitáte na jeho straně barikády, a stáváte se také terčem nenávisti. Nemůžete zazlívat ostatním, že vám nedovolí mít vaše názory; ten názor, že nacisté jsou problém, to je samozřejmě všeobecně sdílený názor. Nicméně v kontextu aktuální situace je poukazování na nacisty na Ukrajině odsouzeníhodné už jen z toho důvodu, že slouží k obhajobě invaze. Ať už záměrně, nebo omylem, na tom nezáleží.

A pokud jen nevíte, čemu vlastně máte věřit a jen chcete nabídnout nějakou protiváhu, pak prosím, nedělejte to. Aniž byste to tušili, můžete se tímto vy sami podílet právě na šíření dezinformací. Nejdříve si všechny informace promyslete, prověřte, a nejlépe se osobně zeptejte nějakých Ukrajinců nebo Rusů na jejich vlastní názory. Jistě nějaké ve svém okolí najdete. A pokud ne, tak prosím.... cestujte. Čím více, tím lépe. A mluvte na cestách s lidmi z různých zemí. Rozšíří se vám obzory.